Jak se vyrovnat s rozchodem
Pokud se někdo nachází ve fázi, kdy je bolest z rozchodu stále aktuální, stává se, že „neví, kudy kam“ a jak žít dál. Snad vám některá z následujících rad pomůže zapomenout na své trápení.
Svěřte se
Možná patříte mezi ty, kteří o svých trápeních mluví jen velmi neradi. Pamatujte však, že sdílená bolest je poloviční bolestí. Klidně si stěžujte, nadávejte, plačte. Vypovídáním se blízkému člověku se vám může v mnohém ulevit a aspoň pocítíte podporu svého okolí.
Nejste horší než ta nová
Přestaňte se mučit myšlenkami na to, v čem je lepší ten či ta, která vás nahradila po boku bývalého partnera. Přestože v dané osobě žádné klady nevidíte, váš expartner to cítí jinak. Opravdu se jej nesnažte přesvědčit o své pravdě.
Buďte aktivní
Zalézt doma a utápět se v slzách je snad nejhorší možnou strategií. Vezměte kamarády a vyrazte někam do přírody, do kina či naplánujte společný výlet. Pokud si zvládnete vyplnit dny určitými aktivitami, za chvíli zjistíte, že jste vlastně vcelku spokojení a nemáte ani čas na nějaké chmury.
Nemstěte se
Nesnažte se pomstít partnerovi za to, jak velkou bolest vám způsobil. Svůj vztek neobracejte proti němu, odpusťte si neustálé hysterické telefonáty či návštěvy. Stejně tak se nesnažte najít si za něj okamžitou náhradu s heslem: „Jen ať vidí, že nejsem sám/sama." Ublížíte tak ponejvíc tomu, koho se rozhodnete takto využít a u bývalého partnera to beztak úspěch mít nebude.
Buďte realisté
Nemá význam trávit čas tím, že si budete připomínat vše hezké, co jste s bývalým partnerem prožili. Stejně tak opusťte snění o tom, jaké by bylo úžasné se k sobě opětovně vrátit. Snažte se spíše myslet na aktuální události, na své plány a na věci, na které se můžete těšit.
Nedělejte hlouposti
Nesnažte se utopit svůj žal v alkoholu či jiných návykových látkách. Sice se vám může zdát, že to aspoň na čas odsune vaše potíže, buďte si ale jistí, že je to za vás nevyřeší a že vystřízlivění po propité noci bude jen horší.
Dopřejte si čas
Nechte si dostatek času sami pro sebe. Není přece důležité, kdy si najdete nového partnera a jak dlouho budete sami. Třeba opravdu potřebujete čas na to ujasnit si, co ve svém životě chcete. Nemyslete si tedy, že čas strávený bez partnera je pro vás ztrátou, naopak se z něj snažte vytěžit co nejvíc pozitiv.
Odpusťte
Ano, tohle není snadné. Pokud v sobě však budete pěstovat stálou nenávist, ničemu tím neprospějete. Jen byste se stali zatrpklými a nepřístupnými pro lidi, kteří možná mají sehrát důležitou úlohu ve vašem budoucím životě. Těšte se na věci, které vás čekají a myslete na to, že „vše zlé je pro něco dobré".
Jak se s rozchody vyrovnáváte či jste se vyrovnávali? Myslíte si, že je nejvhodnější nalézt si za partnera okamžitou náhradu? Jaký byl váš nejhorší rozchod a co pro vás do budoucna znamenal? Vidíte jej dnes již z té pozitivní stránky?
Komentáře (42)
Všechny vás tady zdravím, dneska se ode mě odstěhovala moje největší životní láska. Už delší dobu jsem cítila, že se změnil, že se chová jinak, reaguje podrážděně a když jsem se zeptala co se děje, že na všechny problémy jsme dva, vždycky odsekl, že se neděje nic. Před rokem mě požádal o ruku, byla jsem nejšťastnější ženská na světě. Byl sice trošku přísnější na moji dceru, ale říkala jsem si, že v dnešní době je dobré držet děti zkrátka. No a před dvěma měsíci, jsem začala tušit, že tu bude asi nějaká jiná, vůbec ho nezajímalo, co se děje doma, byl strašně protivný, snažila jsem se být ta hodná a i když se za pravdu "biju" kolikrát jsem byla raději zticha. Začal mi lhát, že byl tam a tam a při tom byl někde jinde. Já ho sama před sebou pořád nějak omlouvala až jsem pžed 14 dny přsvědčila, že mé tušení bylo správné. Od té doby pořád brečím, nesoustředím se v práci, já jsem mu 100% věřila. Strašně se trápím, když ho vidím, proto jsem řekla ať odejde. Nejhorší je, že mi ani neřekl, že lituje, ať mu to odpustím, vůbec o té nevěře nechtěl mluvit, nechtěl mi nic vysvětlit, jenomn píše smsky, že ví, že mi ublížil, a že by dal všechno za to aby mě získal zpátky. Pro mě je to brovská zrada, největší co může být. Nevím, jak to vysvětli dceři (8) že taťka s námi už nebydlí. asi probrečím celý život.
Také bych chtěl sdělit co se nám s mojí přítelkyní stalo... Vždycky jsme byli jako manželé, i když jsme se nevzali, ale všechno jsme vždy dělali společně... Potkali jsme se na střední, já jsem se do ní absolutně zamiloval ve 3. roč....po maturitě jsme spolu začali být opravdu, nikdy jsme spolu "nechodili" začali jsme spolu rovnou žít, o prázdninách u rodičů a hned jsme nastoupili na VŠ a našli si byt... nikdy před tím jsem s nikým nechodil, nikoho jsem nemiloval, až jí...úžasná, chytrá, vtipná, krásná - dokonalá... všechno bylo tak intenzivní, nádherné, až neskutečné, ale bylo to naše...láska nás spojila a překonali jsme věci z minulosti, tak silně jsme se milovali, jako nikdo koho známe, celou tu dobu jsme se navzájem utvářeli...dostudovala po 3 letech, já až po 4, a nastoupila do práce...vždycky byla svědomitá, pracovitá a všechno co dělala tak dělala na 130%...pořád je, pořád dělá...ale já jsem byl i**** a myslel jsem si, že práce má přednost přede mnou...byl jsem takový i****...kvůli tomu jsem nechal naší lásku pomalu utíkat mezi prsty, stál jsem při ní, ale...začala pochybovat jestli jí miluji, jestli s ní chci být, a já ji miluji, chci s ní být, ani na vteřinu jsem nepřestal...jenom jsem to nedokazoval, neukazoval tak jak bych měl, nenávidím se za to...proto se stalo, že už nejsme jenom my dva, ale je tu i někdo další...už to trvá delší dobu, já jsem se bál že je to tak, ale až po vánocích se mi to potvrdilo...od té doby to šlo rychle z kopce, řekla mi, že potřebuje čas si to všechno srovnat...mě, jeho, nás, je...pak přišla nabídka práce, kterou chtěla, která by jí bavila...a já jsem jí řekl, že protože jí miluji, tak jí podpořím ve všem co bude dělat, vždycky...já jsem se moc snažil ukazovat jí jak moc jí miluji, svoje city k ní...téměř veškerý čas doma tráví s ním na chatu, pořád si píší... pořád říká, že se nerozhodla, že chce čas...ale mám pocit že je už rozhodnutá...trávili spolu víkend...ta práce je v jeho městě, téměř na jeho oddělení, ironií je, že pracujeme ve stejné firmě, my ale v jiném městě...bude se stěhovat, najde si byt, protože on také není sám...a nemá jen svojí ženu, mají i dítě... 10.2. jsme měli odjet na víkend, jen sami dva, ještě 27.1., než jela s ním na víkend, jsme si řekli jak moc se těšíme...30.1. mi řekla že on nechce aby tam jela...včera, 31.1. na naše výročí (4 roky a 8 měsíců), jsme se ráno probudili "normálně" vzhledem k tomu všemu...večer mi řekla že už nemůže být moje žena, že už jsme jen kamarádi...že mě má ráda, že ke mě pořád chová city, ale ted to nejde...říká že není rozhodnutá, ale vypadá to že je...pro něj...a já mám strach že si ublíží, protože on není sám, současně chci aby byla šťastná a současně chci aby se mnou zůstala, abych jí mohl ukázat že to myslím vážně, že mě to mrzí...rve mě to na kusy… dnes je první den co jsme jen kamarádi, pořád spolu bydlíme, bude se stěhovat až v březnu...ten náš víkend zrušila... jsem na dně...nevím co dál, nechci o ní přijít...říká že zůstaneme v kontaktu, ale vím že to nepůjde...on to nebude chtít...i když říká že chce čas, tak ten čas ale bude s ním...vím, že jsem to způsobil já, je to moje chyba, uznávám to, omlouvám se za to, nenávidím se za to, měli jsme spolu být do konce života... teď se naše životy rozdělili, teď už úplně...chtěl bych to napravit, moc bych si to přál... když si to bude také přát, udělám všechno...nikdy jsem jí neřekl, že nechci aby s ním byla, protože respektuji její rozhodnutí...zároveň mám ale strach že právě tím jsme se oddálili ještě více...aby ta ironie byla dokonalá, tak na její staré místo v práci budu nastupovat já...jsem na dně už dlouho, co to vím, ale je to horší a horší...už jsem to chtěl se sebou skončit, ale slíbil jsem jí že to neudělám...bude těžké to dodržet...všechno je naruby, tím že to skončila včera, se ze dne na den z nás stali spolubydlící, kamarádi, místo páru, žádné doteky, polibky, myslím takové jako třeba ještě den před tím... ona je pro mě všechno, můj svět, můj život, bez ní nejsem nic...a všechno jsem si to zavinil sám...teď jen bezmocně musím čekat, až nikdy už nebudeme spolu...už nemůžu dál...nevím co dělat...chápu že jsem si to zasloužil, vím že je to moje chyba, přiznal jsem to, jen bych jí chtěl napravit... neumím si představit život bez ní... sám sebe jsem zlomil...a jí jsem ublížil...nemůžu se na sebe ani podívat do zrcadla...nevím co dělat dál... ale pro všechny kteří stojí na rozcestí - nikdy nepřestávejte své lásce ukazovat že je tou vaší jedinou a opravdovou láskou, nikdy! ať se vám nestane to co nám... teď už nevím co dělat, jak to vrátit zpět...
Zdravim vsechny, podelim se take o svuj zazitek. S pritelkyni jsme byli spolu 5 let, z toho jsme 3 roky spolu bydleli. Vse bylo nadherne (aspon z moji strany) az do rijna. Musel jsem odjet na sluzebni cestu na 2 mesice. Strasne jsem se tesil na navrat a hlavne na ni. Po prijezdu me vsak cekal sok. Behem 10 minut nas vztah ukoncila. Prej uz z ni vyprchala vsechna laska ke me, ale hlavne chce si pry uzivat. (jen pro upresneni me 30 a ji 27). Jeste ten den sla s kamaradkou parit a 3 dny jsem ji nevidel. Reknu Vam, pekny darecek pod stromecek. No po Vanocich jsem nahodne potkal tu jeji kamaradku, tak jsme sedli na kavu a trochu si popovidali. Rekla mi, ze se uplne zmenila. Kazdy vikend ma noveho chlapa, proste jen na jednu noc nekoho sbali na diskotece. Proste to nedokazu pochopit, jak se tak mohla zmenit behem te doby, co jsem byl pryc. Uz spolu od Vanoc nebydlime, ale na ni porad musim myslet, na ty krasne zazitky, ktere jsme spolu prozili. Doufam, ze se z toho dostanu co nejdrive. Jeste jednu vec u ni nechapu, porad mi pise, jestli k ni nechci nezavaznej sex, pry se ji to se mnou strasne libi, tak nechapu, proc se rozesla. Jen jsem chtel sdelit, ze ne vzdy jsou horsi chlapi, ze to muze byt i ta neznejsi polovicka.
Preji vsem, co jsou ve stejne situaci jako ted ja, at se z toho co nejdrive dostanou, me se to zatim nedari ani po 1,5 mesici. Kdyby si nekdo z brna chtel o tom popovidat, rad ho vyslechni, sam vim, jak je dulezite se nekomu sverit.
Přítel se se mnou rozešel před téměř před rokem.. na svatého Valentýna,..našel si náhradu.. Přes ten rok.. jsem zkusila pár vztahů, ale pořád miluji jen jeho. Ale on mě už ne. Bere mě jako kamarádku. Se slečnou kvuli ktere me opustil se ted s nim rozešla, a já si hned samozřejmě marně doufala že by se mohl vrátit. Ale to co ke mě kdysi cítil už vyprchalo. Tu slečnu chce nazpátek. A já se akorát trápím že ho nemůžu mít. :(
Ahoj všichni, opustil mě kluk, se kterým jsem byla skoro pět let. Argumentoval to tím, že už se k sobě nehodíme, že neví, jestli mě ještě miluje. Že teď neví co chce a nabídl mi kamrádství... Poznala jsem, že je teď okouzlený jinou ženou. Neřekl mi narovinu: nemiluju tě, nechci s tebou už být... Nevím, co si o tom mám myslet a hlavně nevím, co mám dělat... Jestli se na to vykašlat a nebo dál bojovat? Poraďte prosím.
ahoj, stalo se mi to samé..přitel přišel před dvěma dny domů s tím, že se k sobě nehodíme, že se u mě doma necítí dobře, přitom jsem se snažila dělat vše proto aby se doma dobře cítil, byla jsem tolerantní k jeho potřebám a snažila se po celou dobu vztahu, bohužel na druhé straně snaha moc nebyla a přítelovi u mě vadily věci které délá sám a ve větším měřítku, řešíme majetek, co nejdříve se odstěhuje - mě je samozřejmě smutno, ale nikdy bych nepřesvědčovala člověka který už se očividně rozhodl a k jeho spokojenosti nepřispěla má snaha a péče - myslím, že v žádném případě by človek neměl litovat vztahu kde i jednomu z nich není dobře a pokud děláte co můžete a není to oceněno, je jasné že to není v pořádku a partner si vaší péči ani nezaslouží, partner si třeba po pár měsících bude stýskat a časem si uvědomí, že se měl snažit o něco více a já si časem najdu partnera nového, kde se budu opět snažit a doufat v to že můj partner také a pouze ze vztahu neuteče při pár problémech které se dají vždy řešit domluvou a prací na sobě, bohužel někteří lidé jsou moc pohodlní a místo aby se snažili, tak naivně hledají nové a nové vztahy..ať je to rok, nebo pět let, když se někdo vykašle na svého "milovaného" a řeší problém odchodem nebo nevěrou nestojí nám za slzičky.., takže Denisko nevěš hlavu a věz že bude líp, uvidíš že svoboda poskytuje nové začátky a lepší a promyšlenější volbu nového partnera! přeji ti hodně štěstí, i když myslím že od září jsi na tom určitě o dost lépe..
Před měsícem jsme se rozešli s přítelem po roční krizi co jsme prožívali, jsem ve fázi kdy nevim jak dál . Je mi z toho všeho strašně smutno, pořád jen brečím opravdu už nevím jak dál. Bývalí přítel nikoho nemá a stále mi tvrdí, že nikoho mít nemůže kvůli vzpomínkám na mě. Já to cítím stejně.Jen nám už nejde nějak najít společnou řeč. Četla jsem tu v článku aby sme odpustili. Já jsem mu odpustila vše co jsem mohla a stejně mi není lépe. Mám pocit jako bych bez něj nemohla žít. Jak se mám přes to všechno přenést a jít dál? Jak v sobě najít sílu? Nejsem ten typ co se lituje, ba naopak, vždy jsem si věděla se vším rady a najednou po osmy letech vztahu nevim jak dál. Prostě jen NEVIM JAK DÁL...........
tot je krv krdn
Každému doporučuji důkladně si přečíst článek několikrát , já ho četl 4x a hrozně mi to pomohlo. Nacházím se v první fázi po ročním rozchodu, týden jsem probrečel a udělal jsem všechny chyby co jsou tu napsané. Tím se ale točíte jen v jednom kruhu, pořád dokola a k ničemu si skutečně nepomůžete. Najděte odvahu a přijměte to, povídejte si a skutěčně se v tom neutápějte, ničíte pak jen sami sebe. Začíná mi nový život a kdo ví co přinese.
Ahoj, za 6 dní a měsíc jsme s přítelkyní měli slavit 8 let. 8.6. měl být náš svatební den. Přítelkyně odjela na půl roku na Erasmus-studovat do Španělska. Po dvou měsících jsem tam za ní přijel na návštěvu a po dvou dnech mi řekla, že mi nechce lhát, že neví, jestli mě stále miluje. Řekl jsem si, že je to prostě jen krize po tak dlouhé době a že jí dám čas. Byl jsem tam celkem na týden. Po dalších dvou dnech jsem se od ní dozvěděl, že se tam dvakrát vyspala se svým spolubydlícím, který je z Bolívie. Dva dny před odjezdem zpět do ČR a "rozmluvou" ve třech mi sdělila, že se před odjezdem rozhodne pro jednoho z nás. Půl hodiny před odjezdem autobusu na letiště si sundala zasnubní prstýnek a sdělila, že si vybrala jeho. Že doufá, že si uvědomí, co jsme spolu prožili a že jí dojde, co ve mě má a co celou dobu cítila... V tu chvíli jsem se psychicky zhroutil, vzal kufr a odešel. Po návratu zpět jsem si psal s tím bolívijcem přes facebook a on mi napsal, že s ní být nemůže, kvůli našim 8 létům a kvuli všemu.. Jenže přítelkyně mi řekla, že jsou spolu, tak nevím, co si mám myslet. Má zarezervované a zaplacené šaty, máme datum, místo, jídlo,květinovou výzdobu, hosty. Jediné co nám chybělo jsou prstýnky, dort a hudba. Byl bych velice vděčen za jakýkoli názor, radu a podobně. Robert
Cau Roberte.. ja prozivam aktualne neco podobneho, jen tech let je min. Mozna budu moc krutej, ale reknu na rovinu co si myslim. Jednu chybu jsi opravdu udelal, pustil jsi ji samotnou do zahranici. Bohuzel co slysim a vidim kolem sebe, tak je to bezny pripad, 90% zenskejch v zahranici potka nekoho, a v kombinaci s novym prostredim, pokud je to na jihu, tak i pocasim, totalne zmagori.. zjisti ze najednou citi neco noveho, co uz od vaseho seznameni necitila a maler je na svete. V lepsim pripade se s nim jenom vyspi a utaji to, v horsim zpretrha vsechno co jste dosud meli. Ze toho bude pozdeji litovat je vec druha, mezitim nadela takove skody, ze uz se to prakticky neda opravit. To jsou fakta ktera jsem vedel, presto jsem udelal stejnou chybu a pustil jsem tu svoji samotnou na dovolenou.. dokonce ani nevadilo, ze tam byla se svymi rodici a dopadlo to stejne. Story ma jeste pokracovani, ale vysledek je stejnej, vsechno je v kyblu. Takze vsem radim, tohle nikdy nedelejte! Pravdepodobne se na mne ted sesypou damy, ze chyba je samozrejme v nas, ze tem zenskejm s nama asi neco chybelo, ale to neni tak docela pravda. Kazdy (inteligentni) vi, ze zamilovanost netrva vecne a ze pak nastupuje jiny druh vztahu..ovsem zamilovanost je jako droga a zensky si ji potrebujou po case slehnout znovu, a date-li jim prilezitost, udelaji to... Vim co prozivas a soucitim s tebou... ohledne svatby ti neporadim, tak daleko jsme bohudik nedospeli, ale citim se stejne mizerne. A jeste druha vec.. mozna prijde zpatky a bude chtit druhou sanci....reknu jen jedno, rozmysli se hodne dobre. Ja druhou sanci dal a dopadlo to jeste hure nez predtim, takze bych ji byl radsi nedaval. Pravdepodobnost recidivy je bohuzel znacna... asi jsem ti moc nepomohl, jen jsem ti chtel rict, ze v te situaci nejsi sam... kdybys chtel vic pokecat, tak napis, klidne na mail
P.S: Pro damy: Je mi jasne, ze tohle se stava i v opacnem gardu, tak se hned neurazte. Nicmene trvam na tom, ze takhle je to castejsi.
Ahoj Ricku, tvuj nazor me opravdu zaujmul a ac jsem v podobne situaci, ale z jinych duvodu, pomohl mi. Po 7 letech vztahu, si clovek neumi predstavit byt sam a hledat nekoho jineho, ciziho a zvykat si na jine veci. Pravdou je, ze zeny jsou moc slozitym clankem, ale normalni zenska, at vypada jakkoli narocne, chce jen jednoduchou a obycejnou vec. A kdyby obcas chlapi naslouchali, prisli by na to, jak s tim nalozit. V mem pripade je skoda jen, ze jsme si nehyckali vztah, ktery nemel zadne podstatne ani vazne starosti. Ale kdyz si tady ted prectu neco tak rozumneho od chlapa, ci chlapu, uvedomim si, ze jich okolo, rozumnych a hodnych, urcite chodi vice a chce to vsechno jen cas.. Takze zensky i chlapi, drzte se. Lidi se meni, ale vzdy se objevi urcite nekdo dalsi, kdo vam opet zahreje srdicko!!!!
Ahojky,
je to hrozné, co čtu.. Ale napíši Vám svůj příběh.. Je to 3roky, co jsem začala chodit s klukem, kterého jsem znala už hodně dlouho.. Ze začátku nám bylo nádherně.. Pak se to začalo nějak zamotávat.. On mě ze začátku pořád hlídal, telefony, kontroly atd atd.. Poslední rok se mi zdál divný.. V posteli jsem z ničeho nic našla sponku, ale byt půjčíl kamarádovi.. Najednou vlasy.. A už to jelo.. Ale já si pořád vymýšlím a obviňuji ho.. Já!!! Letos před prázdninama jsem to ukončila.. Naskytla se mi možnost, tak jsem od všeho odešla.. Ke konci prázdnin, najednou telefony, jak mu chybím, jak se to změní atd.. Všechno ostatní jsem ukončila a vrátila se zpět.. Miluje mě a je mu smutno a chybím mu.. Pak najednou jsem ho otravovala já v práci, on nemůže kvůli mě pracovat, nemá čas na nic, protože je se mnou.. Pracovat tak, že z domu vychází s ní.. Ale oni spolu jenom pracují.. Vlasy v posteli.. Neustále smsky.. Pak najednou musí odjet pryč na prodloužený víkend.. Pak jsem udělala věc, která se nedělá, prošla jsem mu telefon.. Byla tam ona, jak si spolu pěkně užívají v nádherném hotelu.. Ona doma manželi řekla, že jela za kamarádkou na návštěvu a on mě do práce.. (vdaná, 2děti).. Co jsem udělala špatně? Uklidila jsem mu vždy, vyžehlila, sex taky nebyl problém.. Co jsem udělala za chybu? Proč? Jak může ze dne na den přestat milovat??
Ahoj,když si tady čtu,tak si uvědomuju,jaký jsme špatný člověk a co opravdu mám doma.Jsme s manželem asi pět let.Máme dva kluky.Můj manžel je o pět let mladší.Já jsme si před rokem našla milence.Bylo to super,ale pak to přestalo fungovat asi po 2 měsících našeho vztahu,začala jsme ho více vnímat a vidět jeho chyby a možná víc fíky tomu jsme si uvědomovala,že to nemá cenu.Rozcházeli jsme se nespočetněkrát,ale nemohli nebo nedokázali jsme se rozejít naplno.Pak jsem svojí naopatrností udělala zásadní chybu,že mlj muž na všechno přošel.Ani jsme nezapírala.Přiznala jsme se.Na jednu stranu se mi ulevilo,ale na druhou starnu jsme zjistila,že je mi ze sebe špatně.Že jsme ublížila milované osobě a že jsme si uvědomila,že mi na muži opravdu záleží.A pak ten můj vztah šel od desíti k pěti.Ať js e na tom druhém hledala co se dalo,tak stejně vyhrával můj muž.Můj milenec sám byl a je ženatý a má syna.Po čase hrozných hádek jsme se rozhodla,řekla jsme dost.A to definitivně.Uvědomila jsme si,že mi nechybí,že ho nepotřebuju,že ho snad ani nechci.Že mnohem víc toužím po manželství spokojeném manželství,které mě bude naplňovat.Protože vím,že tohle stejně žádnou budoucnost nemělo.akže jak už jsme napsala,jsem to ukonřila.Ale co se dělo po tom o tom se mi ani nezdálo.Můj milenec mě neu¨stále pronásledoval.Volal mi,vyčítal mi,psal mi.Nenechal mě na pokoji.Byl smutný,ale já už jsme byla moc rozhodnutá.Nadával mi,pak i psychicky tlačil.bylo to hrozné.Já tyhle tendence neměla.byla jsme v klidu.A říkala jsme mu,pokud mu to dělá dobře,tak ať to dělá,třeba budu mít klid.Ale nepomáhalo.Teď už je to více jak týden co se neozval,takže si myslím,že to konečně pochopil.Mně se ulevilo.Ano,taky si vzpomenu jaké to bylo,ale pak se mi vrátí to strašné,ty hádky a ten nevýznam do budoucna.Kouknu na svého super muže,mého nejskvělejšího muže na světě,kterému děkuju,že mě neposlal pryč.Jsme husa pitomá a doufám,že tohle se už nikdy nestane.Vám všem přeju ať své rozchody zvládnete víc než dobře,ať se moc netrápíte a když ano tak myslete pozitivně,že určitě někde je někdo,kdo vám chce nebo je hoden zavázat střevíček;-).Držím všem palce!!!A odpouštějte,uleví se vám!!!
Bude mi sice 26 let,jak každý říká máš život před sebou,užívej a tak,ale kdo netouží po štastném životě,třeba už po rodině..momentálně žiji 14 dní ve špatném snu..6ila jsem 3 mesíce s člověkem,kt.jsem vůbez neznala..vše ze začatku bylo krásné,opravdu jsem si myslela,že jsem našla toho pravého..neměl žádnou chybu..někdo mě konečně miloval.bohužel jsem žila 3 měsíce v neskutečné lži..bohužel neměl jen mě..jezdil na víkendy za rodinou,neměla jsem žadné pochyby pátrat..jenže pak jsem se vrátila z rodinné dovolené a zjistila,že můj byt se nachází v jiném stavu,mé věci byli schované,prý uklízel,ale bohužel tu měl jinou se kterou to táhl už měsíc.a stále se dušoval,že já su paranoidní.pak pomalu jsem začla pátrat co je zač,v životě nepracoval v té práci,kt.mi udal,bylo hrozné zjištění když ho tam neznali a jezdil na služební cesty.rodina,kt.ho vydědila,takže za ní nejezdil..kradl mi věci a dodnes mi neřekl co se s nimi stalo..všem dluží ohromné částky,nebyla jsem podle jeho rodičů první a nebudu poslední.ale jediná jsem si to nenechala líbit a poslal mi peníze,k teré dělali celkem 25 tis...když jsem mu to vše řekla,prý nejsem normální,vyhodila jsem mu věci a zjistila,že se okamžitě stěhuje k jiné..Nejde o to že odešel,milovala jsem ho,plánovali budoucnost,ale to že celé 3 měsíce jsem žila ve lži a moc to bolí.momentálně jen brečím..ještě tak naivní jsem si myslela,že je to moje chyba,než jsem zjistila tyto informace.měla bych ho nenávidět..což ano,ale moc to bolí a jen brečím a brečím a je mi hůře..mám pocit,že mě nikdo nechápe,jak mi je :((
Jsem zamilovaná do bratra mojí švagrové. Tohle léto si bratr s ní otevřeli hospodu a chtěli abych tam pracovala. Kývl jsem na to. Po nějaké době asi po týdnu viděli, že potřebuju ještě někoho, takže přijel Jirka. Neznala jsem ho a nevěděla jsem co mám čekat, tak jsem se připravila na nejhorší.. Ten kluk byl skvělej. Milej, hodnej, vtipnej, krásnej a sladce ukecanej. :) Bylo to moc fajn, v práci jsme se seznámili a když jsme měli mít směnu spolu, tak jsem spala s ním u bratra a švagrové doma. Koukali jsme se na filmy, leželi vedle sebe, házeli po sobě polštáři, lechtali jsme se a usli až kolem sedmé ráno.. Jenže každý tejden kterej se blížil k jeho odjezdu byl horší. Choval se ke mě jako bych byla jeho. Když měl dobrou náladu, bylo všechno ok a byl moc milej.. Potom mě už ani nezdravil a mluvil se mnou jenom o počtu objednávek. Minulý víkend bylo otevřeno naposled v sezóně a my se pohádali. Odjel a neřekl nic.. Hraje házenou a jedu se na něj se švagrovou podívat, přemluvila mě. Asi chce, abychom se zase bavili...Nevím vůbec nic, je to pocit jako před prvním randem. Co na sebe, budu se mu líbit, co když si mě nevšimne...? Mrzí mě jak to dopadlo. Sice to není 100% rozchod, ale chybí mi.. Pořád ho miluju. Snad se zase za rok sejdeme na hospodě a bude to zase fajn.. :)
Zdravim,muj příběh je celkem složitej,před cca 10měsíci si muj nejlepší kámoš našel holku z asi 80km vzdalenyho města,brzy se k němu přistěhovala,našla si tu práci,a byli celkem spokojeni,než kámoše zavřeli.. a tím to moje peklo začalo... tahle slečna se začla hodně stýkat se mnou,neuplynul ani tyden a bydlela u mě,všechno bylo super,až do doby kdy jsem začal disponovat poměrně vysokou finanční částkou,začal jsem totiž hodně pít,nevěnoval jsem se jí,dokonce jí i podvedl,choval jsem se prostě hnusně... A Pavlína mě,světě div se opustila... Když jsem cca po 4dnech co zmizela vystřízlivěl a uvědomil si jak mi chybí a co pro mě znamena,začla z mojí strany přímo kanonáž sms o odpuštění. Měsíc se vubec neozvala,až jedné noci,když už jsem vubec nedoufal zavolala jestli pro ni nechci přijet,že by šla zpátky ke mě. Neváhal jsem ani chvilku,i přes to že vemě bylo asi 5piv jsem okamžitě sednul do auto a uháněl za ní. Od tyhle chvíle bydlí zpátky u mě(cca týden),ale poznal sem že se něco změnilo... a dnes jsem se náhodou dostal na její facebook,a to co jsem se se dočetl mě málem zabilo,píše si asi z 10 jinyma chlapama,a to dosti duvěrně... mě v těch zprávách nazývá tupým kopytem,a d*****. Co mam dělat,tolerovat jí to a byt štastnej že žije se mnou,nebo ji vyhnat a trápit se? porradtě někdo prosim co mam dělat???!!!
Dobrý den,jeste vcera jsem mela pritele se kterym jsem zila v jednom byte neco prez rok...rozesli sme se kvuly mim pratelum,byl desne zardlivi.A vsak kdyz me prosil o odpuste rekla jsem ze znovu krok vzad neudelam..jenze on me citove vydira,at uz blbimi reci ze vsechno zkonci ZIVOT nebo tim ze nebude stastny a ze jsem mu ublizila.Vyvolava to ve me pocit viny..premyslim zda mu nedat sanci ale bojim se ze vse bude stejne jakodriv tedy pokud vynecham to ze se ho trosku bojim proc? no kdyz sme se rozchazely hral si z nozem a porezal se a mam strach aby to nevyvolalo nakou agresivitu vuci me..vim ze je to jasne a nemam se k nemu vracet ale svim zpusobem na tom mam vinu taky..
Ahojky...jak píšeš, že máš na tom taky vinu, tak to není pravda...byla sem na tom stejně jak tvůj přítel a možná i ještě jsem, ale uvědomuji si ted hodne věcí...třeba to, že když se 2 lidé rozejdou, tak nikdy není vina jen na jednom člověku, ale na obou a zadruhý i kdyby se zabil, tak to tvoje vina není....ty si jen řekni, ze si pro zachranu vztahu udelala cokoliv...tedka jde jen o tebe, ne uz o nej...a z vlastni zkusenosti vim, ze ten kdo o sebevrazne mluvi,tak to neudela...jen vas citove vidira abyste nemohla udelat tlustou caru za minulosti
S rozchodem je velice těžké se vyrovnat,hlavně v případě,když se někdo rozejde s Váma,ne vy s ním.Takže ve většině případů máte toho člověka pořád rádi a přejete si s ním zase být:-(okamžité vyrovnání není možné,protože zamilujete se lehce,ale zapomenout je těžší:-(takže nejdřív to řešíte samotou,přemýšlením,slzami kdesi ve své ložnici a promítáte si co hezké jste spolu prožili a jak bude šťastný teď s někým jiným:-(prostě si dáváte bolestivé rány do srdce a říkáte si,že už nikdy nikoho nebudete milovat jako jeho...pak se snažíte jít do společnosti,zapomenout,ale všude kolem se to vlní zamilovanými páry a vy se vrátíte domů a jste zase tam kde jste byli:-(ve své posteli,se zataženými závěsy a brečíte a brečíte a pořád doufáte,že se vrátí,že vám zavolá,napíše....pak vám někoho dohodí kamarádi,jdete na schůzku,ale ve své mysli ho srovnáváte s tím předešlým a je vám zase do breku:-(takže vyrovnat se s rozchodem chce jen vybrečet se kdykoliv to na vás přijde a jenom čekat až čas všechno zahojí a vy budete moct znovu normálně žít,znovu se zamilovat a navždy zapomenout...
Dobrý den, líbí se mi Váš názor, to samé mě potkalo, dostala jsem kopačky a je to tak, jak píšete, srovnávám se s tím už skoro 2roky. Už to není tak intenzivní, ale někdy na to myslím, připomínám si to hezké a navíc toho člověka vidím v práci, takže masochismus na druhou.... Hezký den.
a jak byste se vyrovnaly kdyby vase ex bydlela s vami porad v jednom byte?to se neda na vsechno zapomenout,porad tu je a muzete se sebevic chtit se vyrovnat s rozchodem ale to nejde.je tu a porad vam bude pripominat vas vzah.to je i muj pripad,dene spim ted kak 3 hodiny,proste nejde usnout kdyz neni doma,to co se mi honi hlavou se neda ani popsat,je to jeden velkej zmatek.par rozchodu uz mam za sebou,ale tenhle je uplne jinej,je takovej intenzivnejsi,vzelo me to vic nez kdy jindy.
nejvíc by ti prospělo, kdybyste spolu nebydleli a nevídali se nějakou dobu..
nejsi náhodou z Plzně?
Rozchod je něco naprosto strašnýho..teda aspon pro mě. Člověk se snaží z něho dostat (např. úlet) a podle bejvalýho jsem čubka, když jsem něco měla s klukem deset dnů po našem rozchodu. Ale když jeho první bývalá si tahala domů kluka už po dvou dnech rozchodu, tak všechno bylo v pohodě, nikdo čubka nebyl... a teď se baví s ní a ne semnou? Vůbec nic nechápu. Nechápu mužskou mentalitu. Ani čas rány nezahojí!!!!
Dobry den, rada bych e s vami podelila o svoji zkusenot. Je mi 24, memu byvalemu priteli je 49, myslim ze ho mam porad svym zpusobem rada, je to neskutecne charismaticky a urcitym zpusobem i hodny chal, ktery ma spoutu dobrych vlastnosti ale hodne jsem se po jeho boku trapila, casto me nechaval samotnou, malo kdy mi projevoval svuj cit fyzicky ( i kdyz nejsem zadna osklivka- pro predstavu fotila jsem do nekolika znamych casopisu). Na verejnosti me nikdy nevzal za ruku, ze pry mu vadi kdyz vedle nej vypadam moc mlade, navic oddelene loznice 5 x tydne bylo neprekonatelnym pravidlem. Navic jsem se dozvedela, ze mel 7 mesicu z 10 co jsme spolu byli jinou zenu- psal si s ni romanticke sms kazdy vecer, kdy se konaly oddelene loznice. Hodene jsem pro nej ve svem zivote zmenila, prestala jsem fotit a nejak jsem i prekousla tu jinou zeu, kdyz mi rekl ze me miluje a s ni to uz skoncil. Porad jsem se ale od nej nedockala zadnych naklonnosti- proste si me tak nejak nechal a pripadala jsem si jako jeho pes, ktereho pohladi kdy se mu to hodi a posle ho stejne tak pryc. Po mnoha probrecenych vecech jsem se konecne odhodlala mu rict zbohem, vim ze je to tak pro me nejlepsi ale porad me to boli, porad mu volam a vyzvidam co vlastne ke me citil...Zacala jsem it velke spankove problemy ktere uz zasli tak daleko ze je zoufale resim silnymy prasky. Nevim kudy kam, vratit se numuzu - jelikoz bych byla nestastna ( a jsem si tim jista) ale odejit je tez velice tezke. Prosim poradte.[
Ahoj Viki. Nestalo se mi to stejné jako tobě. Ale také se z toho nemohu vyhrabat. Kdyby sis chtěla popovídat, byl bych velice rád. Teď budu 3 týdny mimo domov, ale rád bych si o tom popovídal s někým kdo to zažil taky. Tak kdybys měla zájem, dám ti svůj mail a klidně písni. Budu jedině rád. xpearsx@seznam.cz Zatím se měj krásně s pozdravem Roman.
Pááni, když si to tady všechno čtu, tak Vás ženy obdivuji. Momentálně mi připadá, že můj rozchod je snad tou nejhorší věcí co se mi stal a pak, když se podívám, jak jsou někteří lidé schopni opustit ženu s malým dítětem a chovat se tak krutě si říkám, že můžu být ráda. Já nikdy nejspíš nepochopím mužské myšlení a jejich bezohlednost. Když se budíte každý den s mužem, kterého se srdce milujete a on to ze dne na den ukončí sms zprávou, je to lítostivé a ubohé. Nedokážete pochopit jak vás může takhle ranit a úplně odepsat ze svého života. Pak jen celé dny hledáte kde se stala chyba a proč to nevyšlo. Jsou lidé, kteří jsou silní a jdou dál, a pak jsem já ....já, která navenek působím, že je všechno v pořádku, ale uvnitř cítím tak nepředstavitelnou bolest a zklamání, která mí svírá všechny útroby. Čas vyléčí všechno a pomůže pomalu zapomenout, stačí jen překonat tohle hrozné období po rozchodu. Držím vám všem palce a doufám, že někde čeká ten pravý.
Jsem 10let vdaná,1dítě,ale s manželem jsme se před dvěmi lety hodně odcizili a trvá to dodnes.Zjistila jsem totiž,že jsem sice vdaná ale stejně sama co je horší než být sama úplně,protože pocit,že doma někoho máte ale stejně vám nepomůže když to potřebujete je zničující a tak taky vedle sebe jen žijeme a já ho čím dál tím víc nemůžu vedle sebe vystát:-(nemáme nic společnýho,nemáme si co říct,takže nevidím žádnou budoucnost,jen není šance odejít,protože není kam a navíc nás spojují společné dluhy,takže nevidím žádné východisko jen to tady dožít:-(
Ahoj, jsem na tom podobně jako Ty. Žijeme vedle sebe, nemáme si co říct. Pokud má peníze, sedí v non-stopu, domů se přijde vyspat, vykoupat a obléci čisté prádlo, aby v práci nesmrděl. Už jsem odmítla prát jeho věci. Všude vykládá jaký je chudák,co všechno musí doma dělat....Zapomíná ale říkat, že to vše dělá jen pro sebe.Každý řekne uteč od něj, bude to horší. Nikdo ale neřekne kam utíct???????Je to začarovaný kruh a jak z něj ven.
vis co, najdi si nejakeho konicka, on uvidi, ze nejsi svou naladou na nem zavisla, prijdes treba z aerobiku vesela a rozdovadena a on at si bruci, bud ho to prejde a zacne se vice angazovat doma, nebo se to ukonci, ale aspon budes poradne naplno zit, dluhy musis zaplatit vesela i nestastna tak jako tak, tak si vyber...
Na Silvestra jsem se dotvěděla, že manžel má milenku. Pouze jsem tuto informaci z něho dostala a ublíženě mi řekl, že se nemohl vyrovnat se smrtí své matky, tak prostě si našel náhradu. Strašně mě to zlomilo ,ale když jsem ji za ní zašla a viděla jsem ji naživo, oddechla jsem si a osvobodila jsem se. Po 23 letech manželství podávám žádost o rozvod, protože paní za kterou mě vyměnil, je něco odpuzujícícho a neforemného. Prostě noční můra a z chlápka, kterého jsem milovala se stal hospodský nostalgický žvanil. Tak jsem ráda, že se z toho dostanu, i za cenu bolestivých ztrát. Prostě nastává válka Roseových. Takže dámy vzhůru hlavu a nebrečte, čas vše spraví.
jj, chlapi jsou strasný hajzlové. Podobně jsem to taky zažila,začal chlastat, byl uplně jinej, stal se z něj namachrovanej frajirek s retezem kolem krku. Navíc by nikdy nezačal chodit s holkou která kouří no a ted? ted mi psali oba krásnej novej rok :,(. Nevěřila jsem tomu, jela k němu domů, abych se o tom přesvědčila, přijeli spolu právě autem, ona si namachrovaně vystoupila z auta a začala tam na mě ječet :D, nechapu proč, je to poslední osoba která by na mě měla co ječet. Byla celá v černým, zmalovana jak k****, nechapu co to má ted ten kluk za vkus :D, je to děs. stejně si myslim ze to dlouho nevydrží, ted ze sebe dela machra, ale az zjisti, mozna co v zivote skutecne chce, zase prileze, já už ho ale tak mozná kopnu do zadnice!!! chlapi za to opravdu nestojí aby jsme se za ně trápily, oni to kvuli nám nikdy dělat nebudou.
jj, chlapi jsou strasný hajzlové. Podobně jsem to taky zažila,začal chlastat, byl uplně jinej, stal se z něj namachrovanej frajirek s retezem kolem krku. Navíc by nikdy nezačal chodit s holkou která kouří no a ted? ted mi psali oba krásnej novej rok :,(. Nevěřila jsem tomu, jela k němu domů, abych se o tom přesvědčila, přijeli spolu právě autem, ona si namachrovaně vystoupila z auta a začala tam na mě ječet :D, nechapu proč, je to poslední osoba která by na mě měla co ječet. Byla celá v černým, zmalovana jak k****, nechapu co to má ted ten kluk za vkus :D, je to děs. stejně si myslim ze to dlouho nevydrží, ted ze sebe dela machra, ale az zjisti, mozna co v zivote skutecne chce, zase prileze, já už ho ale tak mozná kopnu do zadnice!!! chlapi za to opravdu nestojí aby jsme se za ně trápily, oni to kvuli nám nikdy dělat nebudou.
...jo, tak ti chlapi maji asi stejne moresy, taky mi tohle rekl na Silvestra o pulnoci, jako krasny darek k Novemu roku, az v dubnu dal zadost o rozvod a nez nas v rijnu rozvadeli, uz tamtu davno nemel, zkousel zase jinou, sdobre jste udelala, ze jste to vzala takhle, tomu kdo odejde, je vzdycky lepe nez tomu, kdo zustane, ze...
Měla jsem partnera, byli jsme spolu šťastní, pořád mi říkal jak mě miluje a že by mě za nic nikomu nedal. Nekouřil, nechlastal, žil zdravým životním stylem, všechno se zvrtlo ve chvíli kdy jsem začala pracovat s jednou holkou, ve které jsem viděla kamosku, ale nakonec se z ni vyklubala mrcha co si psala s mym přítelem na facebooku a pak mi ho přebrala, největší paradox byl, že ona se rozešla před týdnem se svým přítelem, a jak po něm udajně truchlila, mrcha. nakonec se se mnou kvuli to k**** rozešel, napsal mi ze se mnou končí přes smsky, SRAB. od tý doby se vůbec neozval až po pěti dnech, ze se mnou o tom bude mluvit až příští týden, že ted na to udajne nema čas, hajzl, nj, jak by moh mít, když se někde valel s tou holkou. Místo od něj mi začaly chodit smsky od ní. Hrozně se změnil, vůbec ho nepoznávám, každej den chodí chlastat do hospody chova se namachrovane, nechapu kde se to v něm vzalo :,(. Jak se někdo může tak rychle odmilovat a najít si hned jinou :( ? Proč mi to sakra udělal, udělala bych pro něj první poslední, a on udělá tohle? :,(
Myslim, ze rozchod je velmi tezky a velmi individualni pro obe strany a samozrejme i pro deti. Jinak nemohu posoudit. Vlastni zkusenost z manzelstvi mam nastesti jen velmi dobrou. Neni to lehke si v dnesni dobe najit spolehliveho partnera ci partnerku napr. i s podobnymi zajmy.
Dobrý den, také bych se chtěla podělit o svou zkušenost. Jsme s manželem 8let, máme 3malé děti,ale bohužel s manželem jen vedle sebe žijeme. Řekl mi,že mě už nemiluje, nezáleží mu na mě,ale nechce at´odejdu. Tedy tatím, rozvod nechce, tak vlastně nevím co bude dál a jen čekám kdy ten rozchod příjde.Je to docela náročné, takhle žít a nedat dětem na jevo jak to ve zkutečnosti je.
jo jo, zit s nekym jen tak vedle sebe, pred detmi se tvarit, ze je vse dobre, je tezke, deti pak o to vic nemohou pochopit, ze se pak najednou rozchazite a co je nebezpecne, kdyz vam z manzelova neustaleho odmitani rupnou nervy a zacnete na nej pro nejakou blbost kricet, deti uvidi chybu ve vas, ze jo, protoze partner zustane flegmaticky klidny, nanejvis jeste s pousmevem, ze se mu podarilo vas vytocit a detem ukazat, jaka jste nesnesitelna, nakonec to jeho cekani, ze nechce abyste odesla muze skoncit tim, ze az on si nekoho najde, pak teprve od vas psychicky znicene odejde, mela byste ho predejit, on lepsi nebude...
Moc dobře Vám rozumím. Jsme s manželem spolu 17let. Máme 14letého syna, ale žádné společné zážitky, plány, sny....Vím jak je to pro Vás těžké. Manžel mi sice nikdy neřekl, že mě nemiluje, ale nikdy mě nepodpořil, když jsem to opravdu potřebovala, pak vždy selhal. Žijeme vedle sebe, občas od něj slyším i peprné urážky, občas je miliónový, ale z toho nemůžu žít věčně... uprostřed lidí jsem sama. Pokud budete potřebovat podporu, nebo prohodit pár"slov", pak mi písněte na mail poison.blondie[at]gmail.com
Mám dvě malé děti, to druhé osmiměsíční s nynějším manželem.Opouští mne a zažádal o rozvod, se kterým nesouhlasím. Nevím co dál, jsem na MD a nemám kam s dětmi jít.Nechci aby jsme se rozešli. Manžel se mnou již nechce žít pod jednou střechou, byt máme pronajatý.Prý už se delší dobu jen trápí a nic kromě malého ho zde netěší. Vyčítá mi že chci naše manželství zachránit a nejsem schopná připustit, že z jeho strany je to definitivní rozhodnutí.Nejde mi se smířit s tím že spolu nebudeme.
devce zlate, znam to na vlastni kuzi, nejsem ten, ktery te utesi, trva to strasne mnoho let, i kdyz si te najde nekdo jiny, citis tu bolest, ale prece jen clovek netruchli jen sam, ty prvni roky jsou jen na tve zoceleni, protoze mas deti, kterym nemuzes zkazit zivot, to je udel nas zen-matek, ze musime svou bolest odsunout a trochu potesit deti, ktere za nic nemohou, vydrz to, devce, muzi maji radi jen sebe, chvili na nej hezky vzpominej a usinej a probouzej se, udrz si v sobe lasku, kterou ostatni uciti a nekdo jiny te zacne milovat tak, ze budes rada v jeho spolecnosti a tento stary pripad bude jen vzpominkou, napul hezkou a napul tezko unesitelnou, ja vim, ale bude lip, vis, v dobe valek zakusily zeny mnoho let odlouceni bez telefonu a moznosti se aspon dozvedet, co s jejich muzem je, ty uz aspon vis, ze te nechce, neda se s tim smirit, ale deti te podrzi, protoze se budete muset podporit navzajem, modlim se za tebe, vydrz to...