Jak se vyrovnat s rozchodem

Zdravim všechny, nedávno jsem re rozešel s přítelkyní po tom co jsem zjistil že mě podváděla. Hned po rozchodu jsem zjistil že je těhotná, nechci od toho utíkat jen nevím co si mám myslet a jak se mám zachovat já jí nevěřim prostě nemůžu. jestli máte někdo nějakou dobrou radu uvítám ji. děkuju

Ahoj. Možná mě tady budete kamenovat, což pochopím, ale přes to se vám svěřím a doufám, že mi otevřete oči nebo mi to vysvětlíte, abych se s tím mohla snadněji vyrovnat.
Před 2 měsíci k nám do práce nastoupil nový kolega. Po 14 dnech jsme už na projektech pracovali spolu, protože jsme si rozumněli, vtipkovali, řešili problémy, respektovali názor druhého, povzbuzovali se, nejen v pracovních záležitostech, ale i v osobním životě jsme zjistili, že toho máme hodně společného. Po práci jsme zašli na pivčo, u kterého jsme diskutovali nejen o práci. Najednou se z nás stávala dvojka, které nestačí být spolu 8 hodin denně. Zjistila jsem, že bez kontaktu jeden na druhého být dlouho nemůžeme. Pořád si něco potřebujeme říct apod. No a vyspali jsme se spolu. Jednou. Jiskří to mezi námi.. tedy jiskřilo..
No a teď ten problém:
On má, měl několik let přítelkyni. Miluje jí. Řekl mi to, když jsem se ho zeptala ten den, co přišel, že se rozešli, že má nějakého borce. Ano, asi za to můžu i já. Neměl na ní díky "mě" nebo "práci" tolik času. Řekli jsme si toho hodně a jedna z těch věcí, co před tím řekl bylo, že záleží na odvaze každého, jestli vymění letitý vztahza riziko vstoupit do jiného. No a pak přišel nedávno jejich rozchod. Řekl, že se druhýden ozve a neozval se.
Variant proč je víc, ale ty mě netrápí. Trápí mě, že ho mám vážně ráda a protože vím, že když se s ním rozešla, ocitl se na špatné straně. Nebylo to jeho rozhodnutí. Nechci ho nikomu přebírat, mě trápí, že ho mám ráda. Nechci ho mít ráda, ale nemůžu si pomoct. Bude potřebovat pauzu od vztahů a já se bojím, že o něj přijdu. Protože přeruší vztah i se mnou. Bojím se, že se na něj nemůžu koukat už jen čistě jako na kolegu. Bojím se, že on mě má jen za kamarádku, s kterou se vyspal, což je pravděpodobný. Takže otázka zní, jak se s tím vyrovnat. Jsem z toho zmatená a v hajzlu.

Ahoj,

Před dvěma týdny mi opustila přítelkyně.Byli jsme spolu rok a půl.Mně je 22 a jí 21.Přišlo to jako blesk z čistého nebe,vůbec jsem to nečekal a nebyl jsem na to připravený.Řekla mi,že chce být sama,že neví co chce,že chce klid,že se se mou musí rozejít jinak by prý pak na mě byla hnusná,protože už ke mě prý necítí to co by měla.Zůstal jsem na ní koukat s otevřenou pusou,nemohl jsem tomu uvěřit.Měli jsme krásný a idylický vztah,vůbec žádné hádky.A najednou u ní taková změna,taková otočka.Vůbec to nedovedu pochopit,jak někdo může tak najednou zničehonic změnit názor.Nedovedu se s tím smířit.Vím že čas vše zahojí ale já to prostě nedokážu pochopit co se jí tak najednou stalo.Od té doby jsme si jen jednou psali jak se máme a takový ty normální věci.A psala že je teď šťastná sama no.

Tak nevim co dělat.Jestli se na ní vykašlat nebo ještě zkusit jí nějak získat zpět.Mám jí opravdu moc rád,výborně jsme si rozumněli.

Díky za názory

Ahoj, za 6 dní a měsíc jsme s přítelkyní měli slavit 8 let. 8.6. měl být náš svatební den. Přítelkyně odjela na půl roku na Erasmus-studovat do Španělska. Po dvou měsících jsem tam za ní přijel na návštěvu a po dvou dnech mi řekla, že mi nechce lhát, že neví, jestli mě stále miluje. Řekl jsem si, že je to prostě jen krize po tak dlouhé době a že jí dám čas. Byl jsem tam celkem na týden. Po dalších dvou dnech jsem se od ní dozvěděl, že se tam dvakrát vyspala se svým spolubydlícím, který je z Bolívie. Dva dny před odjezdem zpět do ČR a "rozmluvou" ve třech mi sdělila, že se před odjezdem rozhodne pro jednoho z nás. Půl hodiny před odjezdem autobusu na letiště si sundala zasnubní prstýnek a sdělila, že si vybrala jeho. Že doufá, že si uvědomí, co jsme spolu prožili a že jí dojde, co ve mě má a co celou dobu cítila... V tu chvíli jsem se psychicky zhroutil, vzal kufr a odešel. Po návratu zpět jsem si psal s tím bolívijcem přes facebook a on mi napsal, že s ní být nemůže, kvůli našim 8 létům a kvuli všemu.. Jenže přítelkyně mi řekla, že jsou spolu, tak nevím, co si mám myslet. Má zarezervované a zaplacené šaty, máme datum, místo, jídlo,květinovou výzdobu, hosty. Jediné co nám chybělo jsou prstýnky, dort a hudba. Byl bych velice vděčen za jakýkoli názor, radu a podobně. Robert

Dobry den, rada bych e s vami podelila o svoji zkusenot. Je mi 24, memu byvalemu priteli je 49, myslim ze ho mam porad svym zpusobem rada, je to neskutecne charismaticky a urcitym zpusobem i hodny chal, ktery ma spoutu dobrych vlastnosti ale hodne jsem se po jeho boku trapila, casto me nechaval samotnou, malo kdy mi projevoval svuj cit fyzicky ( i kdyz nejsem zadna osklivka- pro predstavu fotila jsem do nekolika znamych casopisu). Na verejnosti me nikdy nevzal za ruku, ze pry mu vadi kdyz vedle nej vypadam moc mlade, navic oddelene loznice 5 x tydne bylo neprekonatelnym pravidlem. Navic jsem se dozvedela, ze mel 7 mesicu z 10 co jsme spolu byli jinou zenu- psal si s ni romanticke sms kazdy vecer, kdy se konaly oddelene loznice. Hodene jsem pro nej ve svem zivote zmenila, prestala jsem fotit a nejak jsem i prekousla tu jinou zeu, kdyz mi rekl ze me miluje a s ni to uz skoncil. Porad jsem se ale od nej nedockala zadnych naklonnosti- proste si me tak nejak nechal a pripadala jsem si jako jeho pes, ktereho pohladi kdy se mu to hodi a posle ho stejne tak pryc. Po mnoha probrecenych vecech jsem se konecne odhodlala mu rict zbohem, vim ze je to tak pro me nejlepsi ale porad me to boli, porad mu volam a vyzvidam co vlastne ke me citil...Zacala jsem it velke spankove problemy ktere uz zasli tak daleko ze je zoufale resim silnymy prasky. Nevim kudy kam, vratit se numuzu - jelikoz bych byla nestastna ( a jsem si tim jista) ale odejit je tez velice tezke. Prosim poradte.[

Ahoj, nevím jak to napsat je to už pár dní co mě přítelkyně nechala. Nevím ani důvod nevím ani proč. Prostě jen tak. Byl pátek vše bylo ok, večer jsme měly jít na zábavu s přáteli a ona že nejde že ji není dobře že mám jít sám. Po pár minutách mi došla sms že už to tak nejde že mě nemiluje a tak. Já jsem se vypravil domů že si promluvíme ale doma nebyla. Tak jsem ji šel hledat po barech a hospodách že šla asi ven. Nikde jsem ji nenašel. Psal jsem ji sms i volal ale tel měla vypnutý. Kolem 5 ráno mi došla sms že už to nejde že je s jiným a že sním spala. Mě to hodně zestřelilo. Já ji těch celých 9 let miloval a dával ji vše co na očích měla. Když jsem se probudil byla doma chtěl jsem si o tom promluvit že najdem nějaké řešení a hlavně vědět důvod co jsem dělal špatně. Řekla mi že nic, že jsem hodný a že ona to tak chce zkončit a že se sním chtěla vyspat. Že chce flirtovat, užívat si a potkávat jiné... Tak jsem se sebral sedl do auta a prostě jel. Pak mi od ní došla sms že mě nemiluje že to tak nejde dál a že ted nikoho nechce. No a já prostě zatočil volantem a pamatuji si jen příjezd sanitky. Druhý den za mnou došla že to bude ok že jí to mrzí že udělala chybu a že to zkusíme a uvidíme. Ve mě to světélko začalo porožínat měl jsem opět naději pro něco žít. Dnes je do 12 dní od mé nehody a od večera už jsem zase sám, důvod nevím. Jen že mě nechce trápit že to tak bude lepší. Já ji dal celé mé srdce a pro jinou už tam místo není. Přemýšlím co jsem udělal špatně proč to nevyšlo, proč mě nemiluje po těch letech a proč jsem to musel přežít. Já měl jen jí a jí jsem byl taky věrný a miloval ji. Nikdy bych ji nedokázal ani ublížit. Ztratil jsem všechno nad vším celou dobu přemýšlím, Proč nemám štěstí v lásce, zdraví proč nemůžu bít štastný stím kdo mi za to vše stojí. Přemýšlím nad smrtí to se nebojím říct. Už jsem to před pár dny zkusíl, nevyšlo to, tak proč to nezkusit znovu, když není pro co žít. Snad nemůžu mít takovou smůlu....

Jsem zamilovaná do bratra mojí švagrové. Tohle léto si bratr s ní otevřeli hospodu a chtěli abych tam pracovala. Kývl jsem na to. Po nějaké době asi po týdnu viděli, že potřebuju ještě někoho, takže přijel Jirka. Neznala jsem ho a nevěděla jsem co mám čekat, tak jsem se připravila na nejhorší.. Ten kluk byl skvělej. Milej, hodnej, vtipnej, krásnej a sladce ukecanej. :) Bylo to moc fajn, v práci jsme se seznámili a když jsme měli mít směnu spolu, tak jsem spala s ním u bratra a švagrové doma. Koukali jsme se na filmy, leželi vedle sebe, házeli po sobě polštáři, lechtali jsme se a usli až kolem sedmé ráno.. Jenže každý tejden kterej se blížil k jeho odjezdu byl horší. Choval se ke mě jako bych byla jeho. Když měl dobrou náladu, bylo všechno ok a byl moc milej.. Potom mě už ani nezdravil a mluvil se mnou jenom o počtu objednávek. Minulý víkend bylo otevřeno naposled v sezóně a my se pohádali. Odjel a neřekl nic.. Hraje házenou a jedu se na něj se švagrovou podívat, přemluvila mě. Asi chce, abychom se zase bavili...Nevím vůbec nic, je to pocit jako před prvním randem. Co na sebe, budu se mu líbit, co když si mě nevšimne...? Mrzí mě jak to dopadlo. Sice to není 100% rozchod, ale chybí mi.. Pořád ho miluju. Snad se zase za rok sejdeme na hospodě a bude to zase fajn.. :)

strašně to bolí:-( nejde ani popsat ten vnitřní pocit...včera se partner po 5,5letech odstěhoval, máme spolu 3letou dceru,kvůli které trpím nejvíc,nedokážu si představit jak budu fungovat dál...a že již celý život se s ním budu muset kvůli dceři stýkat, předávat mu ji v určenou dobu, je to k zešílení...vztah už nějakou dobu nefungoval jak by měl, ale já se snažila o konverzaci a několikkrát jsem i navrhovala předmanželskou poradnu...byla tu krize, kt.bylo třeba řešit, partner to vyřešit tak, že si někoho našel, na to já jsem přišla a uhodila na něj...zapíral, zapíral, ale nakonec to přiznal, sbalil si věci s tím,že s námi to nemá již cenu:-( pořád ho mám ráda a nedokážu na to každou chvíli nemyslet...nevím jak dál, nedokážu jíst a nedovedu si představit jak budu fungovat v práci, momentálně mě nebaví žít...

Ahoj všichni, opustil mě kluk, se kterým jsem byla skoro pět let. Argumentoval to tím, že už se k sobě nehodíme, že neví, jestli mě ještě miluje. Že teď neví co chce a nabídl mi kamrádství... Poznala jsem, že je teď okouzlený jinou ženou. Neřekl mi narovinu: nemiluju tě, nechci s tebou už být... Nevím, co si o tom mám myslet a hlavně nevím, co mám dělat... Jestli se na to vykašlat a nebo dál bojovat? Poraďte prosím.

Všechny vás tady zdravím, dneska se ode mě odstěhovala moje největší životní láska. Už delší dobu jsem cítila, že se změnil, že se chová jinak, reaguje podrážděně a když jsem se zeptala co se děje, že na všechny problémy jsme dva, vždycky odsekl, že se neděje nic. Před rokem mě požádal o ruku, byla jsem nejšťastnější ženská na světě. Byl sice trošku přísnější na moji dceru, ale říkala jsem si, že v dnešní době je dobré držet děti zkrátka. No a před dvěma měsíci, jsem začala tušit, že tu bude asi nějaká jiná, vůbec ho nezajímalo, co se děje doma, byl strašně protivný, snažila jsem se být ta hodná a i když se za pravdu "biju" kolikrát jsem byla raději zticha. Začal mi lhát, že byl tam a tam a při tom byl někde jinde. Já ho sama před sebou pořád nějak omlouvala až jsem pžed 14 dny přsvědčila, že mé tušení bylo správné. Od té doby pořád brečím, nesoustředím se v práci, já jsem mu 100% věřila. Strašně se trápím, když ho vidím, proto jsem řekla ať odejde. Nejhorší je, že mi ani neřekl, že lituje, ať mu to odpustím, vůbec o té nevěře nechtěl mluvit, nechtěl mi nic vysvětlit, jenomn píše smsky, že ví, že mi ublížil, a že by dal všechno za to aby mě získal zpátky. Pro mě je to brovská zrada, největší co může být. Nevím, jak to vysvětli dceři (8) že taťka s námi už nebydlí. asi probrečím celý život.

strašně to bolí:-( nejde ani popsat ten vnitřní pocit...včera se partner po 5,5letech odstěhoval, máme spolu 3letou dceru,kvůli které trpím nejvíc,nedokážu si představit jak budu fungovat dál...a že již celý život se s ním budu muset kvůli dceři stýkat, předávat mu ji v určenou dobu, je to k zešílení...vztah už nějakou dobu nefungoval jak by měl, ale já se snažila o konverzaci a několikkrát jsem i navrhovala předmanželskou poradnu...byla tu krize, kt.bylo třeba řešit, partner to vyřešit tak, že si někoho našel, na to já jsem přišla a uhodila na něj...zapíral, zapíral, ale nakonec to přiznal, sbalil si věci s tím,že s námi to nemá již cenu:-( pořád ho mám ráda a nedokážu na to každou chvíli nemyslet...nevím jak dál, nedokážu jíst a nedovedu si představit jak budu fungovat v práci, momentálně mě nebaví žít...

Ahoj jmenuji se Ilona. s Přítelem jsme 1.3.2012 slavili půl roku vztahu. vím že to není moc ale já ho miluju z celého mého srdce.vše bylo úžasné milování každej den byl skvělej. před 14ti dny se v něm něco změnilo a nevím co. nemužu si uvědomit jestli jsem já udělala tu chybu po jeho telefonátu kdy byl po noční a řekl mi že potřebuje čas, že neví jestli měmiluje. ale přitom ještě den předtím mi říkal že mě miluje. řekl mi že jsem ta nejhodnější holka co měl a že mi nechce ublížit že v tom není žádná jiná. Tak sakra kde se stala chyba???dala jsem mu čas týden a pevně doufám že mu začnu chybět a ozve se mi :-)...trápí mě to strašně moc, nedokážu nic dělat být v práci natož fungovat doma :-(...on je teď doma u rodičů ale neví a nevidí jak se cítím jáá!!!!:-( strašně to bolí :-(

Ahooj, jak tak čtu, tak si uvědomuji, že v tom nejsem sám, komu v poslední době dost ublížili partneři. S přítelkyní jsem sice byl od 1.1.2012, takže celkem dva měsíce, a všechno vypadalo tak šťastně, prostě byl jsem šťastný ona tak taky vypadala, chodili jsme všude možně ven, na procházky prostě kamkoliv kam nás napadlo, všichni říkali jak nám to spolu sluší, a doma říkali, že vypadá prostě jako že je to pro mě ta pravá. Jenže netuším co se tak rychle změnilo. Minulý týden v pondělí, mi ještě psala jak mě miluje, a že ji chybím a že už se těší jak se v úterý uvidíme. A najednou v úterý, když jsme se měli vidět mi napsala:"Změna plánu"... že prý semnou nemůže být, protože musí myslet na bývalého přítele, ke kterému se jako nehodlá vrátit, ale že semnou taky být nemůže. Prostě ze dne na den mě úplně odepsala. Přerušila veškerý kontakt. A aby ho na mě nebylo dost tak přesně 1.3 když jsme spolu měli být ty dva měsíce, tak si mě vymazala z FB, a i úplně všechny fotky jak společné, nebo ty, na kterých byla jen ona sama ale fotil jsem je já. Jediné co mi pak k tomu jen napsala bylo že ať se nezlobím, ale že jinak to nejde. Prostě mě úplně odepsala, jakobych nikdy neexistoval. I doma z toho byly všichni špatní, že naši rodinu, která ji měla velmi velmi ráda tak takhle odepsala. Prostě vůbec nekomunikuje jak sem psal prostě jakobych nikdy neexistoval a nic se během těch dvou měsíců nestalo. Mě to tak ale pořád tíží v hlavě ta otázka PROČ. pořád na to musím myslet proč to udělala, a proč si nechce alespoň psát jako kamarádi.... já vážně netuším...

Zdravim všechny, som v podobnej situácii ako vy ostatní.Pred rokom som sa rozišla s priatelom mali sme dosť velkú krizu, teda bolo to hlavne na mojej strane.Začalo som mi dosť dariť v práci, jednoducho som nevedela čo so sebou.Rok som bola celkom v pohode, užívala som si život a citila som sa silná a verila som, že zase nájmem pravú lásku.Bohužial nestalo sa tak, až po roku to na mňa celé dosť doľahlo a prišla som na to že to bol chyba ten rozchod.V noci nemožem spať a stále premýšlam čo všetko pekné som vo vztahu zažila a koli krizi som to cele položila.Bývalý priatel už má novú priatelku a je spokojný.Je mi jasné že musím myslieť dopredu na budúcnosť ale akosi mi to nejde a dosť s tým bojujem.Snáď niekde ma čaká ten pravý a zase začnem byť s ním šťastná.Každopádne v budúcnosti by som riešila partnerskú krizu trochu iným sposobom a nie rozchodom ale po funuse je už každý múdry.Tak to bol moj príbeh. Prajem všetkym veľa šťastia a lásky.

Také bych chtěl sdělit co se nám s mojí přítelkyní stalo... Vždycky jsme byli jako manželé, i když jsme se nevzali, ale všechno jsme vždy dělali společně... Potkali jsme se na střední, já jsem se do ní absolutně zamiloval ve 3. roč....po maturitě jsme spolu začali být opravdu, nikdy jsme spolu "nechodili" začali jsme spolu rovnou žít, o prázdninách u rodičů a hned jsme nastoupili na VŠ a našli si byt... nikdy před tím jsem s nikým nechodil, nikoho jsem nemiloval, až jí...úžasná, chytrá, vtipná, krásná - dokonalá... všechno bylo tak intenzivní, nádherné, až neskutečné, ale bylo to naše...láska nás spojila a překonali jsme věci z minulosti, tak silně jsme se milovali, jako nikdo koho známe, celou tu dobu jsme se navzájem utvářeli...dostudovala po 3 letech, já až po 4, a nastoupila do práce...vždycky byla svědomitá, pracovitá a všechno co dělala tak dělala na 130%...pořád je, pořád dělá...ale já jsem byl i**** a myslel jsem si, že práce má přednost přede mnou...byl jsem takový i****...kvůli tomu jsem nechal naší lásku pomalu utíkat mezi prsty, stál jsem při ní, ale...začala pochybovat jestli jí miluji, jestli s ní chci být, a já ji miluji, chci s ní být, ani na vteřinu jsem nepřestal...jenom jsem to nedokazoval, neukazoval tak jak bych měl, nenávidím se za to...proto se stalo, že už nejsme jenom my dva, ale je tu i někdo další...už to trvá delší dobu, já jsem se bál že je to tak, ale až po vánocích se mi to potvrdilo...od té doby to šlo rychle z kopce, řekla mi, že potřebuje čas si to všechno srovnat...mě, jeho, nás, je...pak přišla nabídka práce, kterou chtěla, která by jí bavila...a já jsem jí řekl, že protože jí miluji, tak jí podpořím ve všem co bude dělat, vždycky...já jsem se moc snažil ukazovat jí jak moc jí miluji, svoje city k ní...téměř veškerý čas doma tráví s ním na chatu, pořád si píší... pořád říká, že se nerozhodla, že chce čas...ale mám pocit že je už rozhodnutá...trávili spolu víkend...ta práce je v jeho městě, téměř na jeho oddělení, ironií je, že pracujeme ve stejné firmě, my ale v jiném městě...bude se stěhovat, najde si byt, protože on také není sám...a nemá jen svojí ženu, mají i dítě... 10.2. jsme měli odjet na víkend, jen sami dva, ještě 27.1., než jela s ním na víkend, jsme si řekli jak moc se těšíme...30.1. mi řekla že on nechce aby tam jela...včera, 31.1. na naše výročí (4 roky a 8 měsíců), jsme se ráno probudili "normálně" vzhledem k tomu všemu...večer mi řekla že už nemůže být moje žena, že už jsme jen kamarádi...že mě má ráda, že ke mě pořád chová city, ale ted to nejde...říká že není rozhodnutá, ale vypadá to že je...pro něj...a já mám strach že si ublíží, protože on není sám, současně chci aby byla šťastná a současně chci aby se mnou zůstala, abych jí mohl ukázat že to myslím vážně, že mě to mrzí...rve mě to na kusy… dnes je první den co jsme jen kamarádi, pořád spolu bydlíme, bude se stěhovat až v březnu...ten náš víkend zrušila... jsem na dně...nevím co dál, nechci o ní přijít...říká že zůstaneme v kontaktu, ale vím že to nepůjde...on to nebude chtít...i když říká že chce čas, tak ten čas ale bude s ním...vím, že jsem to způsobil já, je to moje chyba, uznávám to, omlouvám se za to, nenávidím se za to, měli jsme spolu být do konce života... teď se naše životy rozdělili, teď už úplně...chtěl bych to napravit, moc bych si to přál... když si to bude také přát, udělám všechno...nikdy jsem jí neřekl, že nechci aby s ním byla, protože respektuji její rozhodnutí...zároveň mám ale strach že právě tím jsme se oddálili ještě více...aby ta ironie byla dokonalá, tak na její staré místo v práci budu nastupovat já...jsem na dně už dlouho, co to vím, ale je to horší a horší...už jsem to chtěl se sebou skončit, ale slíbil jsem jí že to neudělám...bude těžké to dodržet...všechno je naruby, tím že to skončila včera, se ze dne na den z nás stali spolubydlící, kamarádi, místo páru, žádné doteky, polibky, myslím takové jako třeba ještě den před tím... ona je pro mě všechno, můj svět, můj život, bez ní nejsem nic...a všechno jsem si to zavinil sám...teď jen bezmocně musím čekat, až nikdy už nebudeme spolu...už nemůžu dál...nevím co dělat...chápu že jsem si to zasloužil, vím že je to moje chyba, přiznal jsem to, jen bych jí chtěl napravit... neumím si představit život bez ní... sám sebe jsem zlomil...a jí jsem ublížil...nemůžu se na sebe ani podívat do zrcadla...nevím co dělat dál... ale pro všechny kteří stojí na rozcestí - nikdy nepřestávejte své lásce ukazovat že je tou vaší jedinou a opravdovou láskou, nikdy! ať se vám nestane to co nám... teď už nevím co dělat, jak to vrátit zpět...

Zdravim vsechny, podelim se take o svuj zazitek. S pritelkyni jsme byli spolu 5 let, z toho jsme 3 roky spolu bydleli. Vse bylo nadherne (aspon z moji strany) az do rijna. Musel jsem odjet na sluzebni cestu na 2 mesice. Strasne jsem se tesil na navrat a hlavne na ni. Po prijezdu me vsak cekal sok. Behem 10 minut nas vztah ukoncila. Prej uz z ni vyprchala vsechna laska ke me, ale hlavne chce si pry uzivat. (jen pro upresneni me 30 a ji 27). Jeste ten den sla s kamaradkou parit a 3 dny jsem ji nevidel. Reknu Vam, pekny darecek pod stromecek. No po Vanocich jsem nahodne potkal tu jeji kamaradku, tak jsme sedli na kavu a trochu si popovidali. Rekla mi, ze se uplne zmenila. Kazdy vikend ma noveho chlapa, proste jen na jednu noc nekoho sbali na diskotece. Proste to nedokazu pochopit, jak se tak mohla zmenit behem te doby, co jsem byl pryc. Uz spolu od Vanoc nebydlime, ale na ni porad musim myslet, na ty krasne zazitky, ktere jsme spolu prozili. Doufam, ze se z toho dostanu co nejdrive. Jeste jednu vec u ni nechapu, porad mi pise, jestli k ni nechci nezavaznej sex, pry se ji to se mnou strasne libi, tak nechapu, proc se rozesla. Jen jsem chtel sdelit, ze ne vzdy jsou horsi chlapi, ze to muze byt i ta neznejsi polovicka.
Preji vsem, co jsou ve stejne situaci jako ted ja, at se z toho co nejdrive dostanou, me se to zatim nedari ani po 1,5 mesici. Kdyby si nekdo z brna chtel o tom popovidat, rad ho vyslechni, sam vim, jak je dulezite se nekomu sverit.

Přítel se se mnou rozešel před téměř před rokem.. na svatého Valentýna,..našel si náhradu.. Přes ten rok.. jsem zkusila pár vztahů, ale pořád miluji jen jeho. Ale on mě už ne. Bere mě jako kamarádku. Se slečnou kvuli ktere me opustil se ted s nim rozešla, a já si hned samozřejmě marně doufala že by se mohl vrátit. Ale to co ke mě kdysi cítil už vyprchalo. Tu slečnu chce nazpátek. A já se akorát trápím že ho nemůžu mít. :(

Před měsícem jsme se rozešli s přítelem po roční krizi co jsme prožívali, jsem ve fázi kdy nevim jak dál . Je mi z toho všeho strašně smutno, pořád jen brečím opravdu už nevím jak dál. Bývalí přítel nikoho nemá a stále mi tvrdí, že nikoho mít nemůže kvůli vzpomínkám na mě. Já to cítím stejně.Jen nám už nejde nějak najít společnou řeč. Četla jsem tu v článku aby sme odpustili. Já jsem mu odpustila vše co jsem mohla a stejně mi není lépe. Mám pocit jako bych bez něj nemohla žít. Jak se mám přes to všechno přenést a jít dál? Jak v sobě najít sílu? Nejsem ten typ co se lituje, ba naopak, vždy jsem si věděla se vším rady a najednou po osmy letech vztahu nevim jak dál. Prostě jen NEVIM JAK DÁL...........

tot je krv krdn

Každému doporučuji důkladně si přečíst článek několikrát , já ho četl 4x a hrozně mi to pomohlo. Nacházím se v první fázi po ročním rozchodu, týden jsem probrečel a udělal jsem všechny chyby co jsou tu napsané. Tím se ale točíte jen v jednom kruhu, pořád dokola a k ničemu si skutečně nepomůžete. Najděte odvahu a přijměte to, povídejte si a skutěčně se v tom neutápějte, ničíte pak jen sami sebe. Začíná mi nový život a kdo ví co přinese.

Ahoj,když si tady čtu,tak si uvědomuju,jaký jsme špatný člověk a co opravdu mám doma.Jsme s manželem asi pět let.Máme dva kluky.Můj manžel je o pět let mladší.Já jsme si před rokem našla milence.Bylo to super,ale pak to přestalo fungovat asi po 2 měsících našeho vztahu,začala jsme ho více vnímat a vidět jeho chyby a možná víc fíky tomu jsme si uvědomovala,že to nemá cenu.Rozcházeli jsme se nespočetněkrát,ale nemohli nebo nedokázali jsme se rozejít naplno.Pak jsem svojí naopatrností udělala zásadní chybu,že mlj muž na všechno přošel.Ani jsme nezapírala.Přiznala jsme se.Na jednu stranu se mi ulevilo,ale na druhou starnu jsme zjistila,že je mi ze sebe špatně.Že jsme ublížila milované osobě a že jsme si uvědomila,že mi na muži opravdu záleží.A pak ten můj vztah šel od desíti k pěti.Ať js e na tom druhém hledala co se dalo,tak stejně vyhrával můj muž.Můj milenec sám byl a je ženatý a má syna.Po čase hrozných hádek jsme se rozhodla,řekla jsme dost.A to definitivně.Uvědomila jsme si,že mi nechybí,že ho nepotřebuju,že ho snad ani nechci.Že mnohem víc toužím po manželství spokojeném manželství,které mě bude naplňovat.Protože vím,že tohle stejně žádnou budoucnost nemělo.akže jak už jsme napsala,jsem to ukonřila.Ale co se dělo po tom o tom se mi ani nezdálo.Můj milenec mě neu¨stále pronásledoval.Volal mi,vyčítal mi,psal mi.Nenechal mě na pokoji.Byl smutný,ale já už jsme byla moc rozhodnutá.Nadával mi,pak i psychicky tlačil.bylo to hrozné.Já tyhle tendence neměla.byla jsme v klidu.A říkala jsme mu,pokud mu to dělá dobře,tak ať to dělá,třeba budu mít klid.Ale nepomáhalo.Teď už je to více jak týden co se neozval,takže si myslím,že to konečně pochopil.Mně se ulevilo.Ano,taky si vzpomenu jaké to bylo,ale pak se mi vrátí to strašné,ty hádky a ten nevýznam do budoucna.Kouknu na svého super muže,mého nejskvělejšího muže na světě,kterému děkuju,že mě neposlal pryč.Jsme husa pitomá a doufám,že tohle se už nikdy nestane.Vám všem přeju ať své rozchody zvládnete víc než dobře,ať se moc netrápíte a když ano tak myslete pozitivně,že určitě někde je někdo,kdo vám chce nebo je hoden zavázat střevíček;-).Držím všem palce!!!A odpouštějte,uleví se vám!!!

Bude mi sice 26 let,jak každý říká máš život před sebou,užívej a tak,ale kdo netouží po štastném životě,třeba už po rodině..momentálně žiji 14 dní ve špatném snu..6ila jsem 3 mesíce s člověkem,kt.jsem vůbez neznala..vše ze začatku bylo krásné,opravdu jsem si myslela,že jsem našla toho pravého..neměl žádnou chybu..někdo mě konečně miloval.bohužel jsem žila 3 měsíce v neskutečné lži..bohužel neměl jen mě..jezdil na víkendy za rodinou,neměla jsem žadné pochyby pátrat..jenže pak jsem se vrátila z rodinné dovolené a zjistila,že můj byt se nachází v jiném stavu,mé věci byli schované,prý uklízel,ale bohužel tu měl jinou se kterou to táhl už měsíc.a stále se dušoval,že já su paranoidní.pak pomalu jsem začla pátrat co je zač,v životě nepracoval v té práci,kt.mi udal,bylo hrozné zjištění když ho tam neznali a jezdil na služební cesty.rodina,kt.ho vydědila,takže za ní nejezdil..kradl mi věci a dodnes mi neřekl co se s nimi stalo..všem dluží ohromné částky,nebyla jsem podle jeho rodičů první a nebudu poslední.ale jediná jsem si to nenechala líbit a poslal mi peníze,k teré dělali celkem 25 tis...když jsem mu to vše řekla,prý nejsem normální,vyhodila jsem mu věci a zjistila,že se okamžitě stěhuje k jiné..Nejde o to že odešel,milovala jsem ho,plánovali budoucnost,ale to že celé 3 měsíce jsem žila ve lži a moc to bolí.momentálně jen brečím..ještě tak naivní jsem si myslela,že je to moje chyba,než jsem zjistila tyto informace.měla bych ho nenávidět..což ano,ale moc to bolí a jen brečím a brečím a je mi hůře..mám pocit,že mě nikdo nechápe,jak mi je :((

Dobrý den,jeste vcera jsem mela pritele se kterym jsem zila v jednom byte neco prez rok...rozesli sme se kvuly mim pratelum,byl desne zardlivi.A vsak kdyz me prosil o odpuste rekla jsem ze znovu krok vzad neudelam..jenze on me citove vydira,at uz blbimi reci ze vsechno zkonci ZIVOT nebo tim ze nebude stastny a ze jsem mu ublizila.Vyvolava to ve me pocit viny..premyslim zda mu nedat sanci ale bojim se ze vse bude stejne jakodriv tedy pokud vynecham to ze se ho trosku bojim proc? no kdyz sme se rozchazely hral si z nozem a porezal se a mam strach aby to nevyvolalo nakou agresivitu vuci me..vim ze je to jasne a nemam se k nemu vracet ale svim zpusobem na tom mam vinu taky..

S rozchodem je velice těžké se vyrovnat,hlavně v případě,když se někdo rozejde s Váma,ne vy s ním.Takže ve většině případů máte toho člověka pořád rádi a přejete si s ním zase být:-(okamžité vyrovnání není možné,protože zamilujete se lehce,ale zapomenout je těžší:-(takže nejdřív to řešíte samotou,přemýšlením,slzami kdesi ve své ložnici a promítáte si co hezké jste spolu prožili a jak bude šťastný teď s někým jiným:-(prostě si dáváte bolestivé rány do srdce a říkáte si,že už nikdy nikoho nebudete milovat jako jeho...pak se snažíte jít do společnosti,zapomenout,ale všude kolem se to vlní zamilovanými páry a vy se vrátíte domů a jste zase tam kde jste byli:-(ve své posteli,se zataženými závěsy a brečíte a brečíte a pořád doufáte,že se vrátí,že vám zavolá,napíše....pak vám někoho dohodí kamarádi,jdete na schůzku,ale ve své mysli ho srovnáváte s tím předešlým a je vám zase do breku:-(takže vyrovnat se s rozchodem chce jen vybrečet se kdykoliv to na vás přijde a jenom čekat až čas všechno zahojí a vy budete moct znovu normálně žít,znovu se zamilovat a navždy zapomenout...

Rozchod je něco naprosto strašnýho..teda aspon pro mě. Člověk se snaží z něho dostat (např. úlet) a podle bejvalýho jsem čubka, když jsem něco měla s klukem deset dnů po našem rozchodu. Ale když jeho první bývalá si tahala domů kluka už po dvou dnech rozchodu, tak všechno bylo v pohodě, nikdo čubka nebyl... a teď se baví s ní a ne semnou? Vůbec nic nechápu. Nechápu mužskou mentalitu. Ani čas rány nezahojí!!!!

Pááni, když si to tady všechno čtu, tak Vás ženy obdivuji. Momentálně mi připadá, že můj rozchod je snad tou nejhorší věcí co se mi stal a pak, když se podívám, jak jsou někteří lidé schopni opustit ženu s malým dítětem a chovat se tak krutě si říkám, že můžu být ráda. Já nikdy nejspíš nepochopím mužské myšlení a jejich bezohlednost. Když se budíte každý den s mužem, kterého se srdce milujete a on to ze dne na den ukončí sms zprávou, je to lítostivé a ubohé. Nedokážete pochopit jak vás může takhle ranit a úplně odepsat ze svého života. Pak jen celé dny hledáte kde se stala chyba a proč to nevyšlo. Jsou lidé, kteří jsou silní a jdou dál, a pak jsem já ....já, která navenek působím, že je všechno v pořádku, ale uvnitř cítím tak nepředstavitelnou bolest a zklamání, která mí svírá všechny útroby. Čas vyléčí všechno a pomůže pomalu zapomenout, stačí jen překonat tohle hrozné období po rozchodu. Držím vám všem palce a doufám, že někde čeká ten pravý.

Jsem 10let vdaná,1dítě,ale s manželem jsme se před dvěmi lety hodně odcizili a trvá to dodnes.Zjistila jsem totiž,že jsem sice vdaná ale stejně sama co je horší než být sama úplně,protože pocit,že doma někoho máte ale stejně vám nepomůže když to potřebujete je zničující a tak taky vedle sebe jen žijeme a já ho čím dál tím víc nemůžu vedle sebe vystát:-(nemáme nic společnýho,nemáme si co říct,takže nevidím žádnou budoucnost,jen není šance odejít,protože není kam a navíc nás spojují společné dluhy,takže nevidím žádné východisko jen to tady dožít:-(

Na Silvestra jsem se dotvěděla, že manžel má milenku. Pouze jsem tuto informaci z něho dostala a ublíženě mi řekl, že se nemohl vyrovnat se smrtí své matky, tak prostě si našel náhradu. Strašně mě to zlomilo ,ale když jsem ji za ní zašla a viděla jsem ji naživo, oddechla jsem si a osvobodila jsem se. Po 23 letech manželství podávám žádost o rozvod, protože paní za kterou mě vyměnil, je něco odpuzujícícho a neforemného. Prostě noční můra a z chlápka, kterého jsem milovala se stal hospodský nostalgický žvanil. Tak jsem ráda, že se z toho dostanu, i za cenu bolestivých ztrát. Prostě nastává válka Roseových. Takže dámy vzhůru hlavu a nebrečte, čas vše spraví.

Měla jsem partnera, byli jsme spolu šťastní, pořád mi říkal jak mě miluje a že by mě za nic nikomu nedal. Nekouřil, nechlastal, žil zdravým životním stylem, všechno se zvrtlo ve chvíli kdy jsem začala pracovat s jednou holkou, ve které jsem viděla kamosku, ale nakonec se z ni vyklubala mrcha co si psala s mym přítelem na facebooku a pak mi ho přebrala, největší paradox byl, že ona se rozešla před týdnem se svým přítelem, a jak po něm udajně truchlila, mrcha. nakonec se se mnou kvuli to k**** rozešel, napsal mi ze se mnou končí přes smsky, SRAB. od tý doby se vůbec neozval až po pěti dnech, ze se mnou o tom bude mluvit až příští týden, že ted na to udajne nema čas, hajzl, nj, jak by moh mít, když se někde valel s tou holkou. Místo od něj mi začaly chodit smsky od ní. Hrozně se změnil, vůbec ho nepoznávám, každej den chodí chlastat do hospody chova se namachrovane, nechapu kde se to v něm vzalo :,(. Jak se někdo může tak rychle odmilovat a najít si hned jinou :( ? Proč mi to sakra udělal, udělala bych pro něj první poslední, a on udělá tohle? :,(

Myslim, ze rozchod je velmi tezky a velmi individualni pro obe strany a samozrejme i pro deti. Jinak nemohu posoudit. Vlastni zkusenost z manzelstvi mam nastesti jen velmi dobrou. Neni to lehke si v dnesni dobe najit spolehliveho partnera ci partnerku napr. i s podobnymi zajmy.

Dobrý den, také bych se chtěla podělit o svou zkušenost. Jsme s manželem 8let, máme 3malé děti,ale bohužel s manželem jen vedle sebe žijeme. Řekl mi,že mě už nemiluje, nezáleží mu na mě,ale nechce at´odejdu. Tedy tatím, rozvod nechce, tak vlastně nevím co bude dál a jen čekám kdy ten rozchod příjde.Je to docela náročné, takhle žít a nedat dětem na jevo jak to ve zkutečnosti je.

Mám dvě malé děti, to druhé osmiměsíční s nynějším manželem.Opouští mne a zažádal o rozvod, se kterým nesouhlasím. Nevím co dál, jsem na MD a nemám kam s dětmi jít.Nechci aby jsme se rozešli. Manžel se mnou již nechce žít pod jednou střechou, byt máme pronajatý.Prý už se delší dobu jen trápí a nic kromě malého ho zde netěší. Vyčítá mi že chci naše manželství zachránit a nejsem schopná připustit, že z jeho strany je to definitivní rozhodnutí.Nejde mi se smířit s tím že spolu nebudeme.